Příběh jednoho statečného štěňátka.
To Vám občas přijde pacient, který Vám obrátí život trošku naruby. A jak to začalo?
Partner chová německé ovčáky a Egon, stejně jako další sourozenci putoval k novému majiteli. Asi po týdnu se nám vrátil, s tím, že je zesláblý a neudrží se na nohou. Léčba u kolegy - terapie trávicíh obtíží nezabrala. Vzala jsem si ho tedy do vlastní péče, domluvila se hospitalizace a že třeba nějakou tu virózu či co vyléčímé a bude zase u nového páníčka. Jak přijel, bylo vidět, že je něco jinak, něco špatně. Navštívila jsem specializované pracoviště HKvet Vetino, aby štěňátko kolega neurolog vyšetřil. Diagnóza polyneuropatie pro mne už navždy bude strašákem.
A co je to vlastně za nemoc? Když to mám stručně popsat, nervy ztratí svůj obal, nefungují tedy tak jak mají. Takový pacient bohužel cítí bolest, ale už nedokáže poručit svalu, aby pracoval. Postupně od zadních končetin pes ''ochrnuje'', postupuje to směrem k hlavě až tělo ochabne celé. Může nastat ochabnutí i dýchacích a polykacích svalů. V extrémním případě se takový pes udusí.
A jak to vznikne? To nikdo vlastně neví, jedna z možností je, že se imunitní systém ''zblázní'' po očkování a vytvoří proti obalu nervu protilátky a tak ten odborně myelin zničí vlastní tělo. U řady pacientů je to však bez očkování v anamnéze, takže, kdo ví?
Štěnátka šla do nových domovů samozřejmě po aplikaci prvního očkování, je to tedy jedna z možností.
Tuto nemoc nelze ovlivnit výběrem rodičů, není to dědičné, ani vrozené onemocnění. Nelze to ovlivnit ani stravou, výběrem vakcíny, ničím. Tato nemoc si nevybírá plemeno, pohlaví, ani věk pacienta, prostě nějaká vyšší moc, vesmír, hare krišna nazvěte si to jak chcete, ukáže prstem a řekne, ty to budeš mít ''pestré'' kamaráde. A život se změní. Dokonce polyneuropatie trápí i lidské pacienty.
Jela jsem tedy domů se štěnátkem, které postupně ztrácelo možnost se postavit, až jen leželo, ale bylo nám řečeno, že při intenzivním rehabilitování se problém vyřeší a pacient bude dál žít, jakoby nemoc nikdy neprodělal. Při vidině plnohodnotného života a 100% zotavení nebylo o čem přemýšlet, začalo se cvičit. U této nemoci je velmi zrádná doba rekonvalescence. Pokroky a uzdravování mohou opravdu být i po 14 dnech, ale také po půl roce. Průběh navíc měl ještě progres a v době diagnostiky se nemoc i navzdory péči zhoršoval. Je to běžná věc, polyneuropatický pacient musí klesnout až na pomyslné dno, aby se z něho mohl odrazit.
Pokračovalo to až do bodu, kdy ztratil hlas, špatně se mu polykalo i dýchalo. Ještě sebemenší zhoršení a já už velmi reálně přemýšlela o eutanázii, abych zabránila udušení v noci, kdy nebyl pod 100% dozorem.
Ovšem zhoršené dýchání a polykání ustalo a bylo vidět, že tedy to pomyslné dno už prodělal a teď by mělo být jen lépe. Nojo, ale za jak dlouho? To jsme tehdy ještě nevěděli, co nás čeká.
Největší péče byla na mě a mamce, která mi velmi pomáhala. Nechtěli jsme k malému přilnout a jelikož štěňatům vždy pracovně říkáme ''pupíci'', protože mají nacpané pupíky mlíčkem, tak jsme o něm vždy tak mluvily, nechtěli jsme mu říkat jménem, aby jsme si na něho moc nezvykly, nebylo jasné, jestli tento příběh bude mít šťastný konec.
Snaha byla, ale marná, na tvorečka, se kterým jste 24/7, ať mu říkáte jak chcete, si zvyknete. Nejen, že si zvyknete, ale začnete ho milovat. Takže jediné, čeho se tím dosáhlo bylo to, že se z Egona stal Pupík! :D
Vzhledem k tomu, že terapie už v tu dobu trvala podstatně déle než 14 dní, a majiteli nešlo vysvětlit, že štěňátko není vadné zboží, že si nekoupil věc, ale živého tvorečka a má za něho zodpovědnost i za zdravotní problémy, které živého tvora, nikoliv věc mohou postihnout, návrat Pupíka po vyléčení původnímu majiteli byl zamítnut, majitel již o něho neměl zájem, chtěl záruky termínu vyléčení a to jsem prostě dát nemohla, to nikdo nemůže odhadnout.
Terapie v té době: 6x denně cvičení, polohování, doplňky stravy: omega 3, neuromultivit, kys. lipoová, vzhledem k tomu, že se nehýbal, stagnovala peristaltika, takže se podával degan a itoprid
V té době mě také navštívila kamarádka Verča, která se svým psem chodí na fyzioterapii a doporučila mi MVDr. Helenu Potfajovou - odbornici na fyzioterapii ve Dvoře Králové. Teď zpětně to beru jako zlomový bod.
V tu dobu Pupík sice už komfortně dýchal a jedl, ale nohy nejevily známky ničeho, občas jen malým náznakem dokázal pohnout ocasem, který byl do té doby také ''mrtvý''. Frustrace nás všech co jsme se starali byla větší a větší. Sousedka Péťa si ho občas brala k sobě na zahradu pro rozptýlení a pozvednutí ducha, cvičila s ním, a také kamarádka Verča začala chodit pomáhat cvičit,... i přesto se nedělo skoro nic. Ovšem jednou máchl ocasem opravdu výrazně a mě svitla naděje, že periferie těla něco dělá, tedy nějaké nervy se obnovují. Bylo tomu tak, ale nohy si dávaly ještě velmi na čas a jelikož je to tvoreček, co roste a nezatěžuje se tělo jak má, už začínaly růstové deformity. V té době proběhla návštěva u kolegyně ve Dvoře a já děkuji, že to mamka s Verčou tehdy zvládly samy, jelikož já lehla s hroznou chřipkou.
Verdikt byl takový, že do týdne by se mělo začít něco dít, jinak deformity nebudou slučitelné s komfortním životem. Paní doktorka nám půjčila balon na cvičení, ukázala co a jak dělat, bylo to podobné, co jsme do té doby cvičily, ale něco se přidalo a hlavně zintenzivnělo. Každé 2 hodiny cvičení, v noci každé 3 hodiny polohování. Cvičení na balonu pomáhalo posilovat nohy a simulovat přirozené zatěžování.
Naštěstí ty pokroky udělal, zvládal se z lehu na boku zvednout do lehu na sternu (hrudi), v těle byl silnější, nohy jsme cvičením na balonu zatěžovaly a vývoj deformit se velmi zpomalil. Ocáskem začal máchat o sto šest a my se z každého mávnutí radovaly.
S kámošem Chipem.
Proč vlastně píšu tento článek? Myslím, že řada lidí co prožívá co já hledají motivaci, informace jak pomoci, jak cvičit, kde sehnat pomoc apod. To se v sérii o Pupíkovi vše dozvíte. Podělím se s Vámi o vše co vím. Také myslím, že pomůže vědět, že se opravdu problém začne zlepšovat, protože věřit tomu, když máte doma jen ležícího pejska je opravdu těžké. Právě víra je v rámci boje s polyneuropatií stěžejní.
A jak to je s Pupíkem teď? Stále bojujeme, ale už je to veselejší, dozvíte se vše v dalším dílu.
Doporučuji pokud máte možnost dojezdu navštívit s pohybovým problémem Vašeho zvířete (nejen polyneuropatie) - MVDr. Helenu Potfajovou
Rooseveltova 455, Dvůr Králové n/L
Commentaires