O nás
Můj velký sen ''být veterinářkou'' se zrodil tak brzo, že ani nevím, kdy přesně to bylo. Jako malá jsem milovala víkendy u babičky na vesnici, byla tam spousta zvířat, moje teta mě jako vášnivá pejskařka brala s sebou na psí výstavy a zkoušky a také k veterináři, když její psi stonali. Poté jsem měla i já své mazlíčky. Od potkanů,morčete, králíků po fretky a psa. Nejprve nám do života vstoupila labradorka Mona, milý přátelský lední medvěd si získal celou ulici a pro nás děti byl tím nejlepším parťákem. Já, zřejmě ovlivněna od dětství komisařem Rexem jsem toužila po německém ovčákovi. Sen se splnil, pořídila jsem si svého vytouženého ovčáka Dárečka, který mi dělá společnost již 12 let. Řadu let jsem se věnovala chovu fretek, měla králíky, potkany a jiné hlodavce. Samozřejmě chovatelství obnášelo i momenty, kdy zvířata stonala a já s nimi navštěvovala veterinárního lékaře. Tím se má touha po této profesi upevňovala a když byla na řadě volba střední školy, zvolila jsem si střední odbornou školu veterinární. Učivo a praxe mě bavily, takže jsem pokračovala dále a zdárně absolvovala studium na veterinární univerzitě. Celé studium mě doprovázela moje zvířata a mnohé mne naučila.
Kdo nezažil, nikdy nepochopí, jak vyjímečný může být vztah mezi člověkem a jeho psem. Již v průběhu studia mne velmi zajímaly předměty zabývající se výživou. Chtěla jsem svému psovi dopřát to nejlepší a pustupně přicházela na to, jakýma hrůzama (s tím nejlepším vědomím) jsem ho krmila, než jsem do toho začala takříkajíc vidět. V praxi veterináře poté poznáte kolik zdravotních problémů přímo či nepřímo souvisí s komerční stravou, nebo naopak neodborným experimentováním s výrobou domácí stravy.
Řada onemocnění si žádá specifický přístup ke složení krmiva. V mnoha případech veterinární diety významně prodlužují život pacientům. Veterinárních diet je poměrně značné množství, ale i nemocný pes potřebuje odměnit a dostat i nějakou tu pochoutku navíc. Můj pes je alergický na pšenici, konkrétně na její bílkovinu - lepek. Musela jsem tedy pečlivě vybírat pamlsky dle složení a byla jsem překvapena, kde všude ji výrobci ''nacpou''. Důvod je jasný, je to velmi levná surovina. Začala jsem pro svého Dárečka tvořit pamlsky hypoalergenní. Z koníčku se vyklubal sen, mít jednou vlastní řadu pamlsků nejen pro alergické psy, ale pro psy s další řadou nutričních omezení.
Více a více pacientů trpí jaterním selháním a doživotně jsou odkázáni na jaterní dietu. Kdo prodělal mononukleózu tak ví, že jaterní dieta není žádná sláva. Je to výzva vytvořit kvalitní, zdraví prospěšné odměny v rámci dietetických omezení. A to mě právě nejvíce baví! Vznikaly tak tedy další a další výrobky pro nemocné psy a kočky.
_edited.jpg)
